F-35 je stíhačkou 5. generace dosahující rychlosti téměř 2 000 km/hod. Díky technologii stealth a možnosti instalovat nejeden kanón je jedním z nejžádanějších typů stíhaček vůbec.
Nenápadná pozemní i vzdušná obrana
Hlavním posláním bojového letounu je provádění pozemních útoků, vzdušných obranných misí a průzkumů. A to s využitím technologie stealth. Tedy na základě technologie s velmi omezenou možností identifikace stíhačky. Díky využití této technologie je tak velmi složité pomocí detekčních systémů identifikovat letoun či zjistit jeho polohu. S tím si neporadí ani radary nebo infračervené prostředky.
Náročná soutěž jen s jedním vítězem
Vývoj letadla byl svěřen společnosti Lockheed Martin. Ta na vývoji spolupracovala spolu s firmami BAE Systems a Northrop Grumman. K této práci se ale společnost dostala až po poměrně vyrovnaném boji. V programu na vývoj letounu, který se započal již v roce 1996, totiž nebyla sama.
Program JSF v překladu znamenající „společný útočný stíhač“ byl vyhlášen Amerikou. Konkrétně americkým ministerstvem obrany, které usilovalo o vytvoření víceúčelové stíhačky. Hlavním cílem bylo její zapojení do výzbroje spojenců NATO a organizací USN, USMC a USAF.
Do boje o možnost vyvíjet tento stroj se pustila ještě konkurenční společnost Boeing. Ta dokonce dokázala jako první zahájit letové zkoušky. Prototyp víceúčelového bojového letounu X se do vzduchu dostal již čtyři roky poté, co se program započal. Rok 2000 pro Boeing ale nebyl příliš šťastný. Ze vzduchu se letoun po krátké chvíli musel vrátit na zem kvůli nečekanému úniku oleje.
Zkušební lety napověděly o možném vítězi soutěže
První nepovedený let byl proveden 18. září. O pár dní později, 24. října, se o slovo přihlásila druhá ze soutěžních firem. Společnost Lockeed Martin dokázala sestrojit prototyp X-35. Jejich zkušební let již proběhl bez problému.
Soutěž mezi těmito dvěma společnostmi byla na začátku nakloněna spíše společnosti Boeing. Postupem času se ale skóre vyrovnávalo. První zkušební lety napověděli a opravdu nakonec vyhrála společnost, která byla úspěšná již od samotného začátku.
Lockheed Martin dokázala nejenom lépe vymyslet systémy motorů. Jejich vývoj letounů zajistil také vyšší spolehlivost prototypu X-35B při letech v extrémních podmínkách. Pozitivem byla i možnost využít technologie vyvinuté právě touto společností. Dalším plusem byla i lepší ovladatelnost během přistávání na letadlových lodích.
Tři verze pro různé typy letů
Letoun je momentálně vyráběn ve třech verzích. F-35A je verzí s konvenčním vzletem a přistáním. Druhou variantou je F-35B. Tedy letoun s krátkým vzletem a svislým přistáním. Poslední možností je pak F-35C. Letoun určený pro operace z letadlových lodí. Maximální možná rychlost stíhačky je 1 930 kilometrů za hodinu.
Jedinečnost zaručující bezpečnost, rychlost i sílu
Konstrukce letounu byla po dlouhá léta promýšlena. Má tak hned několik jedinečných vlastností. Je to například letoun s nejsilnějším motorem, který kdy byl do stíhacího letounu instalován. Do realizace stíhačky se nakonec zapojilo několik spřátelených firem. Motor F135 dodala společnost Pratt & Whitney.
Výrobci mysleli také na ovládání. V kokpitu se nachází jeden dlouhý dotykový panel. Nejdůležitější informace jsou ale zasílány pilotovi přímo na displej instalovaný v přilbě. Přilba obsahuje také zaměřovač. Ten umožňuje vystřelit takzvaně přes rameno. Letoun lze díky instalaci systému rozpoznávání řeči možné ovládat také hlasovými pokyny.
Stíhačky s dvojicí šikmých ocasních ploch
F-35 je letounem, jehož základem je jednomístný středoplošník. Za pilotní kabinou po stranách se nacházejí otvory sání proudového motoru. V zadní části jsou umístěna široká křídla, za nimiž v trupu vyrůstají vodorovné ocasní plochy. Nad těmi se tyčí dvojice šikmých ocasních ploch.
Jasný přehled o situaci na zemi i ve vzduchu
Letadla disponují radarem typu AESA. Moderní typ radaru má aktivní elektronické vychylování paprsku. I díky tomu tak dokáže při zaměřování vzdušných i pozemních cílů pilot sledovat dění nejenom ve vzduchu, ale také na zemi.
Radar vyvinutý společností Northrop Grumman byl vybrán především na základě prováděných testů. Ty prokázaly, že radar dokáže najít během devíti sekund najít cíl vzdálený až 160 kilometrů. V jeden okamžik dokáže sledovat až 23 různých cílů. Součástí radaru je i 6 pasivních infračervených senzorů. Ty plně zajišťují funkci nočního vidění. Usnadňují tak pilotovi orientaci ve tmě. A to ve všech směrech jak vertikálně tak i horizontálně.
Výzbroj může snižovat schopnost stealth
Každý z typu modelů má také různou výzbroj. Tu lze umístit jak ve vnitřních pumovnicích, tak také v závěsnících pod křídly. Samozřejmostí pro všechny varianty byla instalace vnitřního kanonu. Varianta F-35A disponuje kanonem GAU-22/A ráže 25 mm. Aby nedošlo ke snížení schopnosti stealth, letadlo maximálně může unést 4 rakety. To, zda a v jakém poměru se zkombinují rakety vzduch-vzduch či vzduch-země záleží čistě na rozhodnutí podle aktuální situace.
Letouny, které vlastní spousta zemí Evropy
Mezi země, které se momentálně řadí mezi majitele těchto bojových letounů, patří programoví partneři. Těmi jsou Velká Británie, Nizozemsko, Itálie, Austrálie nebo Kanada či Norsko. Česká republika i na začátku roku 2023 uvažuje o pořízení hned několika amerických letounů F-35. A to i přesto, že pořizovací cena jednoho letounu dosahuje téměř 2 miliard korun.
